Pojmy a chronologie

Jeden z nejvlivnějších projevů antisemitismu v Československu představoval „antisionismus“. Je třeba zdůraznit, že tento pojem užíváme v kontextu dobové komunistické rétoriky jako ideologickou nálepku, která nepostihuje praxi sionistického hnutí tak, jak vzniklo a vyvíjelo se od konce 19. do poloviny 20. století. Tuto nálepku začala komunistická propaganda používat až po druhé světové válce a její obsah se proměňoval.

Vývoj antisemitismu v poválečném Československu lze rozdělit do tří období. Pro každé je specifický důraz na jiný druh obvinění proti Židům a specifické užívání pojmu „antisionismus“. Všem je společné, že vycházejí z oficiální marxisticko-leninské ideologie, která upírala Židům svobodu náboženského vyznání i národnost a vykládala sionismus jako konkurenční ideologii, kterou vynalezli imperialisté, aby zabránili šíření marxismu-leninismu mezi židovskou populaci. Druhým hlavním rysem byl ohled na mocenské zájmy SSSR. Jakákoli kategorizace je ovšem jen přibližná a pracovní, především v prvním období lze jen obtížně odlišit komunistické formy a projevy antisemitismu od těch nekomunistických.

1. Období od konce války do Slánského procesu, kterému vévodila otázka restitucí židovského majetku zabaveného během války (1945 – 1952). V popředí ještě není kritika Izraele, za arabsko-izraelský konflikt se viní britský imperialismus. Antisionismus je zaměřen proti židovským kapitalistům jako vykořisťovatelům, pak se přesouvá důraz na spolupráci mezinárodního sionismu s americkým kapitalismem.  
2. Období od Slánského procesu do roku 1967 (šestidenní válka, pád Antonína Novotného), kdy se objevuje obvinění ze spiknutí a kampaň proti „sionismu“, tj. Izraeli. S vítězstvím Izraele v šestidenní válce se důraz definitivně přesouvá k nepřátelství vůči Izraeli, který je obviňován ze zločinů vycházejících z antisemitských stereotypů (spiknutí, hrabivost, vraždy dětí). Nadále převládá třídní hledisko. Zároveň se objevuje veřejná kritika oficiálního antisionismu, který vedl v červnu 1967 k přerušení diplomatických styků s Izraelem. Poprvé veřejně zaznívá ve stejném období na IV. Sjezdu Svazu čs. spisovatelů. Slovenský spisovatel Ladislav Mňačko protestuje odchodem do Izraele, odkud veřejně kritizuje čs. politiku vůči Izraeli. S koncem režimu Antonína Novotného na čas ustává i agresivní antiizraelská politika Československa.
3. Období normalizace, kdy nastává přechod k  antisionismu, který obsahuje prvky rasismu (1970 – 1989). Zostření linie lze vysvětlit reakcí na obrodný proces roku 1968 (sionismus je obviňován z konspirace, která vedla k pražskému jaru), ale také vlivem OOP (Organizace pro osvobození Palestiny), která v Palestinské chartě označila sionismus za formu rasismu a za nástroj imperialismu. Tento úhel pohledu začala od roku 1970 šířit i sovětská propaganda a v roce 1975 získal světové uznání schválením rezoluce Valného shromáždění OSN č. 3379 o sionismu jako formě rasismu (odvolána byla v roce 1991). Palestinský a libanonský terorismus byl v československých médiích ignorován, izraelské protiakce média líčila jako nesmyslné krveprolití motivované jen zvrácenou touhou po krvi. Izrael byl zobrazován jako rasistický stát, který vyznává nacistickou ideologii nadřazené rasy a shlíží na Araby jako na méněcenné lidi. Války pak byly veřejnosti vysvětlovány jako důsledek sionistické rasistické ideologie a světového imperialismu, v jehož službách Izrael jedná. Důraz v obviněních se přesunul na rasismus a masové vraždy. Obvinění z „nového holocaustu“ se však neobjevilo a státy východního bloku nadále hájily právo Izraele na existenci. V intenzivní antisionistické kampani se jako symboly využívaly masakry v Deir Jassin (1948) a v Sabře a Šatile (1982). Vojáci SSSR se podíleli na „opotřebovávací válce“ mezi Egyptem a Izraelem (1968 – 1972) a státy východního bloku pak poskytovaly zázemí palestinským teroristům při jejich úderech v Evropě. Jednostrannost protiizraelské propagandy vedla k tomu, že oprávněné výtky na chování izraelských bezpečnostních složek na okupovaných územích byly ze strany veřejnosti vnímány především v tomto kontextu jako součást lživých mediálních kampaní.