Kritika sionismu jako součást antisemitské propagandy

Druhá část antologie o poválečném antisemitismu se dotýká podob normalizační antisionistické propagandy v 70. a 80. letech 20. století. Toto téma stojí poněkud ve stínu antisemitských projevů režimu v 50. letech, ovšem mnohé z myšlenkových schémat, které tehdejší propaganda používala, přežívá dodnes. Bod obratu představovala především šestidenní válka v roce 1967, po které SSSR a po jeho vzoru i tehdejší Československo přerušilo s Izraelem diplomatické styky. Tři náměty, které v tomto oddíle najdete, se snaží odhalit postupy tehdejší propagandy a zároveň upozornit na nové kontexty, ve kterých se tato schémata mohou objevovat. Pro úplnost je třeba zmínit, že komunistická propaganda nikdy nepopírala holocaust, což se naopak stalo součástí západních forem antisemitismu. Projevy antisemitismu se jen obtížně identifikují. Jako vodítko nám může posloužit pracovní definice Evropské unie.

Dle této pracovní definice EU se za antisemitismus považuje „takový způsob vnímání Židů, který lze vyjádřit jako nenávist vůči nim. Slovní a fyzické projevy antisemitismu mohou být zaměřeny proti židovským i nežidovským osobám nebo jejich majetku, proti institucím židovské komunity a náboženským zařízením. Podobné projevy mohou být namířeny také proti Státu Izrael – antisemitský charakter mají, pokud je Stát Izrael napadán jako představitel židovské pospolitosti. Antisemitismus běžně obviňuje Židy ze spiknutí s cílem poškodit lidstvo a je často používán k obviňování Židů z aktuálních problémů. Antisemitismus se objevuje v mluveném slovu, v textech, vyobrazeních i v dalších aktivitách, kde využívá zlomyslné stereotypy a záporné charakteristické vlastnosti Židů.“
— Definice Agentury Evropské unie pro Základní lidská práva (Fundamental Rights´Agency). V současné době je tato definice stažená z webu Agentury, k dispozici je pouze obdobná definice IHRA (International Holocaust Remembrance Alliance).

První z těchto námětů, Antisemitismus v éře státního socialismu, uvádí žáky do tématu, vysvětluje pojmy a přináší definice a kategorie, které mohou využít pro identifikaci antisemitských výroků. V rámci námětu je i drobné cvičení, ve kterém musí žáci získané poznatky aplikovat. Druhý námět Sionismus jako nacismus je nejrozsáhlejší. Tematizuje různé podoby jednoho důležitého motivu, který se objevil v komunistické propagandě 70. let – údajné analogie mezi aktuální izraelskou politikou a politikou nacistického Německa. Námět Izrael a kapitalismus si všímá podobnosti mezi tehdejší antisionistickou publicistikou a tradičními antisemitskými motivy žida-kapitalisty. U této kapitoly je třeba zdůraznit, že jejím cílem není nekritická obhajoba izraelské politiky, ale spíše vymezení pravidel kritičnosti. Kritika Izraele, ostatně jako kritika jakékoli státní politiky, je relevantní součástí pluralitní demokratické společnosti, nesmí ovšem sklouznout k paušalizujícím antisemitským předsudkům.

Citlivost tématu ve vztahu k veřejné sféře klade při diskusi nemalé nároky na moderátorskou roli učitele. Konflikt a kontroverze do školy nepochybně patří, je ovšem třeba zachovávat určitá pravidla. Učitel by měl nastavit jasná pravidla debaty, především zákaz jakýchkoli osobních útoků. Využít můžeme například pravidel diskuse, která formulovali pracovníci Centra občanského vzdělávání (Politika do školy patří. Metodický materiál pro učitele​, s. 17 – 21).