video, délka 3:04

Konflikt

Komentář

Komentář v ukázce interpretuje arabsko-izraelský konflikt jako náboženskou válku, zodpovědnost je připsána pouze a jedině Izraeli. Komentář je zavádějící, některé podstatné informace zamlčuje, místy je zcela lživý. V úvodním komentáři ke vzniku Izraele samozřejmě chybí připomínka československé pomoci v první izraelsko-arabské válce, stejně jako připomenutí skutečnosti, že ze strany Izraele šlo o obrannou válku. Cílem útočících arabských armád bylo vymazání Izraele z mapy. Specifickou informací je srovnání masakru v Deir Yassin v roce 1948 s vyhlazením Lidic v roce 1942. V rozporu s tvrzením komentáře nebyl masakr v Deir Yassin, při kterém zahynulo nejméně 110 osob, oficiální státní politikou, ale akcí teroristické organizace Irgun, od níž se tehdejší představitelé izraelské armády i vznikajícího státu distancovali. Informace o Suezské krizi (1956) jsou víceméně korektní, ovšem zavádějící je následný komentář šestidenní války v roce 1967. Válka nebyla východiskem krize, nýbrž preventivním útokem na arabské síly připravené k ofenzívě. V době vzniku snímku už byl také podepsán mír mezi Izraelem a Egyptem, na jehož základě Izrael postupně vrátil Egyptu většinu okupovaných území, především celý Sinajský poloostrov, cca 90 % území okupovaných v roce 1967. Tato informace se ovšem v pořadu vůbec neobjevila. Arabsko-izraelský konflikt má hluboké kořeny a mísí se v něm množství faktorů politických, historických i náboženských. Zodpovědnost za něj nesou v různé míře obě strany konfliktu, nelze tedy takto jednostranně jednu z nich ostrakizovat.

Tipy do výuky

Fenomén náboženského fundamentalismu je dnes jedním z klíčových témat veřejné debaty. Tento klip ovšem ilustruje, jak se tento pojem může zneužívat s cílem etiketizovat a diskvalifikovat ideologického protivníka. Kritická reflexe klipu upozorňuje žáky na nutnost zacházet s pojmy uvážlivě a opatrně. Nabízí se srovnání se způsobem, jakým současná média referují o islámu a salafistickém džihádismu. Analytické schopnosti získané kritickou reflexí normalizační publicistiky mohou pak žáci využít i při sledování publicistiky současné.

Aktivity pro žáky

  1. Jaké byly okolnosti vypuknutí první izraelsko-arabské války? Srovnejte redaktorovo tvrzení s jinými zdroji.
  2. Srovnejte okolnosti masakru v Deir Yassin v roce 1948 s vyhlazením Lidic v roce 1942. Kdo byli viníci? V jakém vztahu byli pachatelé k vládě, která vedla konflikt?
  3. Srovnejte ukázku s texty pracovního listu „Palestinské Lidice“.

Materiál k pramenu ke stažení

Zdroj:

Obyčejný sionismus (1982, r. Martin Chlupáč)

ČST, 1982
40 minut
scénář a režie: Martin Chlupáč
redaktor: František Skřípek
odborný poradce: Dr. Josef Skydánek

V období tzv. normalizace vzniklo několik publicistických pořadů, které se vyjadřovaly krajně kriticky na adresu Izraele a izraelské politiky vůči Arabům. Pořad Obyčejný sionismus vznikl v souvislosti s invazí Izraele do Libanonu v roce 1982 a shrnoval dosavadní izraelsko-palestinské vztahy. Izraelská společnost je v tomto dokumentu popisována jednostranně, citují se pouze kritické autority a její hodnoty nejsou oceňovány. Pořad pracuje s konceptem sionismu jako rasistické vládnoucí ideologie a politiku Izraele vůči Arabům přirovnává k politice nacistů vůči Židům. Přesto komentář neupírá Izraelcům právo na sebeurčení a legitimitu Izraele. Název pořadu je zřejmě narážkou na filmový dokument Michaila Iljiče Romma Obyčejný fašismus z roku 1965, který se snažil postihnout německý nacismus a italský fašismus jako sociologické fenomény bez dogmaticky pojímaných ideologických schémat. Zajímavé (a ojedinělé) filmové dílo obdrželo řadu cen na mezinárodních filmových festivalech. V kvalitě zpracování zůstal ovšem Obyčejný sionismus daleko za svým vzorem. Dokumentární záběry zde slouží pouze jako ilustrace k schematickým tezím vycházejícím zcela z půdorysu tehdejší normalizační politiky a ideologie.

Pořad můžeme využít jako ilustraci dobové publicistiky. Analýza konkrétních motivů a konfrontace s aktuálními publicistickými zdroji může vést nejen k vědomí nespolehlivosti zpravodajství v nedemokratickém režimu, ale rozvíjet i kritické čtení publicistiky obecně. Žáci si osvojují ověřování informací z více zdrojů.

<