Obraz Moše Dajana
Komentář
Moše Dajan (1915 – 1981) byl izraelský voják a politik. Narodil se v Palestině, byl tedy sabra (v Izraeli narozený Žid). Od roku 1929 se angažoval v poloilegální vojenské židovské organizaci Haganah. Během druhé světové války bojoval v řadách britské armády proti mocnostem Osy na Předním východě. Po vzniku státu Izrael působil v izraelské armádě, bojoval v první izraelsko-arabské válce i ve válce sinajské. V šedesátých letech působil na politické scéně jako poslanec a později ministr za různé levicové strany. V roce 1967 byl ministrem obrany a hlavní ikona šestidenní války. V Indočíně nikdy nepůsobil, v řadách americké armády nikdy nebojoval. Ve vztahu k Arabům patřil k „jestřábům“, tedy k zastáncům tvrdého a nekompromisního postupu, nicméně byl schopen i pragmatického uvažování, což prokázal po jomkipurské válce.
Tipy do výuky
V této ukázce je Dajan spojován s nacismem alespoň nepřímo: metodami, které používá. Na tento motiv můžeme upozornit i v karikatuře Dikobrazu.
Aktivity pro žáky
- Zjistěte si informace o Moše Dajanovi z jiných zdrojů. Jaký byl vztah Dajana k nacismu? Co dělal během druhé světové války a co po ní? Do jakých konfliktů se zapojil?
Materiál k pramenu ke stažení
Zdroj:
Pravá tvář sionismu (1973)
Rok vzniku (české verze): 1973
29 minut
K dokumentu Pravá tvář sionismu se v archivu ČT zachovala pouze poznámka „zpracováno ze sovětských materiálů“. Lze tedy předpokládat, že se jedná o původně sovětský dokument vzniklý v souvislosti s vítězstvím Izraele v šestidenní válce (červen 1967), v níž SSSR významně podporoval arabskou koalici. Z některých náznaků lze usoudit, že vznikl někdy mezi lety 1969 – 1972, jomkipurská válka vedená v témže roce, kdy je dokument (tedy jeho česká verze) datován, není ještě v pořadu zohledněna. Praxe přejímání sovětských materiálů existovala ve všech tehdejších masmédiích. Publicisticko-historický pořad charakterizuje sionismus jako rasistickou ideologii podobnou nacismu. Izraelská společnost je popisována výrazně negativně, jako rasistická, militaristická, xenofobní, násilná. Komentář využívá řadu tradičních antisemitských stereotypů – především obrazu židů-lichvářů a finančníků nebo židů jako strůjců antisemitismu. V dokumentu se objevují i některé pravdivé informace – například o „izraelizaci“ Jeruzaléma – tedy násilném vyhánění Arabů ze zabraných jeruzalémských čtvrtí, ovšem jako celek je komentář velmi manipulativní. Složitá problematika arabsko-izraelských vztahů je redukována na izraelský agresivní imperialismus, kterému se prý okolní arabské státy jen brání. V moři radikální dezinformace tak zanikají i ojedinělé relevantní informace. V období studené války a bipolárního soupeření ovšem používala podobný typ dezinformace i média na Západě. Z formálního hlediska je celý pořad složen z archivních filmových materiálů ilustrujících mluvené slovo.
Navržená práce s dokumentem spočívá především v kritické práci s argumenty, které obsahuje. Žáci mohou konfrontovat jednostranná a zjednodušená tvrzení s otevřenými zdroji: informacemi obsaženými na webu a v odborné literatuře. Následně se mohou zamýšlet nad důvody těchto manipulací. Kritická práce s obrazem historické skutečnosti přispívá k jejich schopnosti vnímat mediální i jiné manipulace. Mohou si tak uvědomit, že každý příběh je nahlížen z více perspektiv. Navíc se seznamují s problematikou arabsko-izraelských sporů, které už dávno přesáhly rámec regionu a staly se jednou z platforem ideových a ideologických střetů především na evropské scéně.