video, délka 1:50

Izrael v normalizační perspektivě

Komentář

Úvodní komentář charakterizuje Izrael jako teokratickou zemi, kde vládne pouze náboženské právo. Situace ovšem byla a je složitější. Izrael je politologickými autoritami považován za demokracii, byť má řadu specifik. Skutečně nemá formální ústavu, ovšem disponuje tzv. Základními zákony, které mají ústavní povahu (nutno připomenout, že psanou ústavu nemá ani např. Velká Británie). Náboženské právo skutečně zasahuje do každodennosti izraelské společnosti a často se ocitá v konfliktu s jinými zdroji práva. Ovšem spíše než o teokratické společnosti lze o něm mluvit jako o společnosti, v níž hraje náboženství důležitou, nikoli však určující, roli. Především je třeba odmítnout představu jednotné izraelské společnosti: tato společnost je naopak velice konfliktní a rozdělená mezi sekulární a ortodoxní populaci, mezi „starousedlíky“ a „přistěhovalce“, mezi Sefardy a Aškenázy apod. Linie sporů a konfliktů je velice rozsáhlá. Složité kořeny arabsko-izraelského konfliktu jsou v tomto příspěvku redukovány na izraelský militarismus a rasismus, což opět neodpovídá realitě: důvody konfliktu jsou velice spletité a zodpovědnost za něj nesou obě strany sporu.

Tipy do výuky

Vyhraněný pohled na izraelskou společnost, která je ve vleku dogmatických a reakčních náboženských fundamentalismů, může zpochybnit sonda do izraelské filmové kultury. V roce 2008 vznikl například snímek Valčík s Bašírem (r. Ari Folman), který velmi kriticky vzpomíná na izraelskou invazi do Libanonu v roce 1982. Na YouTube je řada ukázek ilustrujících záměr tohoto snímku: např. český trailer nebo reportáž ČT. Na konkrétním případě ilustrujeme význam politického diskursu ovlivňujícího vyznění zpravodajství.

Aktivity pro žáky

  1. Poznamenejte si slova, kterým nerozumíte. Vyhledejte si jejich význam na webu nebo ve slovníku.
  2. Porovnejte informace z ukázky s informacemi dostupnými v odborné literatuře.
  3. Prostudujte si v učebnici zmínky o Izraeli. Jaký byl podle vás důvod militarizace izraelské společnosti?

Materiál k pramenu ke stažení

Zdroj:

Obyčejný sionismus (1982, r. Martin Chlupáč)

ČST, 1982
40 minut
scénář a režie: Martin Chlupáč
redaktor: František Skřípek
odborný poradce: Dr. Josef Skydánek

V období tzv. normalizace vzniklo několik publicistických pořadů, které se vyjadřovaly krajně kriticky na adresu Izraele a izraelské politiky vůči Arabům. Pořad Obyčejný sionismus vznikl v souvislosti s invazí Izraele do Libanonu v roce 1982 a shrnoval dosavadní izraelsko-palestinské vztahy. Izraelská společnost je v tomto dokumentu popisována jednostranně, citují se pouze kritické autority a její hodnoty nejsou oceňovány. Pořad pracuje s konceptem sionismu jako rasistické vládnoucí ideologie a politiku Izraele vůči Arabům přirovnává k politice nacistů vůči Židům. Přesto komentář neupírá Izraelcům právo na sebeurčení a legitimitu Izraele. Název pořadu je zřejmě narážkou na filmový dokument Michaila Iljiče Romma Obyčejný fašismus z roku 1965, který se snažil postihnout německý nacismus a italský fašismus jako sociologické fenomény bez dogmaticky pojímaných ideologických schémat. Zajímavé (a ojedinělé) filmové dílo obdrželo řadu cen na mezinárodních filmových festivalech. V kvalitě zpracování zůstal ovšem Obyčejný sionismus daleko za svým vzorem. Dokumentární záběry zde slouží pouze jako ilustrace k schematickým tezím vycházejícím zcela z půdorysu tehdejší normalizační politiky a ideologie.

Pořad můžeme využít jako ilustraci dobové publicistiky. Analýza konkrétních motivů a konfrontace s aktuálními publicistickými zdroji může vést nejen k vědomí nespolehlivosti zpravodajství v nedemokratickém režimu, ale rozvíjet i kritické čtení publicistiky obecně. Žáci si osvojují ověřování informací z více zdrojů.

<