Kapitola 3

Blízký východ z československé perspektivy

Třetí část antologie poválečného antisemitismu se zaměřuje na obraz Blízkého východu a arabsko-izraelského konfliktu v československé perspektivě. Izraelsko-palestinský konflikt patřil až donedávna k hlavním ohniskům napětí na Blízkém východě a dodnes komplikuje vztahy mezi Evropskou unií, Izraelem a okolními arabskými státy. Dobové projevy „antisionismu“ je třeba také vnímat v kontextu rozvíjejícího se antikolonálního a antirasisitického hnutí, především v levicovém prostředí. Dobovým výrazem této atmosféry se stala rezoluce OSN označující sionismus za jednu z forem rasismu přijatá valným shromážděním v roce 1975 (zrušena byla v roce 1991).

V této antologii ovšem nahlížíme tento konflikt ze specifické pozice – z perspektivy Československa. Pozice Československa v období komunistické vlády byla v mezinárodním kontextu radikálně odlišná od současné pozice České republiky především kvůli vazalskému vztahu k Sovětskému svazu. Analýza tehdejší československé perspektivy umožní žákům vystoupit z aktuálního diskursu tohoto konfliktu. Odlišnost tehdejšího a současného pohledu na konflikt může vést k uvědomění si časové podmíněnosti jakékoli perspektivy a problematizaci zdánlivě samozřejmých a automatických schémat, které se s tímto konfliktem spojují. V této souvislosti je třeba zdůraznit složitost konfliktu, který je zde nahlížen pouze jedním z možných úhlů pohledu. Arabsko-izraelský konflikt má hluboké kořeny a mísí se v něm množství faktorů politických, historických i náboženských. Zodpovědnost za něj nesou v různé míře obě strany konfliktu, nelze tedy takto jednostranně jednu z nich ostrakizovat.

Arabsko-izraelský konflikt patřil v rámci normalizační publicistiky k nejvíce frekventovaným tématům. Na rozdíl od jiných mediálně vděčných konfliktů (např. irácko-iránské války) umožňoval odlehlé regionální spory navázat na konkrétní kulturní matrice známé domácím divákům. V rámci zpravodajství mohli publicisté recyklovat (a také recyklovali) tradiční antisemitské motivy. Obraz Izraele tak byl z pohledu režimní propagandy lépe využitelný než třeba obraz Jihoafrické republiky, kde podobné kulturní vazby chyběly. Analýza dobového publicistického jazyka a jeho stereotypů tak nejenže přináší alternativní pohled na konflikt, ale zároveň je cenná sama o sobě: ilustruje elasticitu dobové propagandistické mašinérie a její schopnost přizpůsobovat dogmatické ideologické teze aktuálním politickým potřebám i tradičním kulturním dispozicím. Žáci se tak na konkrétním tématu seznamují se specifiky dobové ideologie a propagandy.

Přidanou hodnotu námětu představuje také propojení témat, které rezonují v globální perspektivě, s českými dějinami. „Obecné dějiny“ se jen zřídka vykládají v souvislosti s „domácími“, toto specifické téma tuto integraci umožňuje.

Tato část obsahuje dva obsáhlejší náměty: Arabsko-izraelský konflikt z československé perspektivyObraz Izraele v dobové publicistice. První námět tematizuje způsoby zobrazování arabsko-izraelského konfliktu od poloviny padesátých let do počátku let osmdesátých. Žáci pracují s dobovými karikaturami a ukázkami z dobové publicistiky. Druhý námět přibližuje způsoby, jakými informovala normalizační publicistika o Izraeli, a učí žáky učí žáky přistupovat k těmto mediálním manipulacím kriticky.

<