Kapitál
Komentář
Propojování židovských osudů s kapitálem a finančními operacemi patřilo do tradičního arzenálu antisemitských předsudků. V tomto příspěvku se objevuje i teorie spiknutí, která je také spojena s antisemitismem, promítá se ovšem i do řady dalších oblastí. V komentáři můžeme vidět ohlas Protokolů sionských mudrců, představu o židovském spiknutí namířeném proti většinové společnosti. Tradiční předsudky vzniklé v době carismu jsou rozšířeny o sociální motivy vlastní sovětské ideologii. V SSSR se antisemitismus projevoval především v období stalinismu, ale i později. Také v českém prostředí se v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století ojediněle objevilo několik literárních děl s antisemitskou problematikou (především texty Alexeje Pludka).
Tipy do výuky
Při výkladu o kontextu tohoto klipu můžete využít materiály z projektu „Naši nebo cizí“ – Teorie spiknutí.
Aktivity pro žáky
- Porovnejte ukázku s antisemitskými karikaturami z roku 1898 a 1942. V čem se shodují, v čem se liší?
 |
 |
Materiál k pramenu ke stažení
Zdroj:
Pravá tvář sionismu (1973)
Rok vzniku (české verze): 1973
29 minut
K dokumentu Pravá tvář sionismu se v archivu ČT zachovala pouze poznámka „zpracováno ze sovětských materiálů“. Lze tedy předpokládat, že se jedná o původně sovětský dokument vzniklý v souvislosti s vítězstvím Izraele v šestidenní válce (červen 1967), v níž SSSR významně podporoval arabskou koalici. Z některých náznaků lze usoudit, že vznikl někdy mezi lety 1969 – 1972, jomkipurská válka vedená v témže roce, kdy je dokument (tedy jeho česká verze) datován, není ještě v pořadu zohledněna. Praxe přejímání sovětských materiálů existovala ve všech tehdejších masmédiích. Publicisticko-historický pořad charakterizuje sionismus jako rasistickou ideologii podobnou nacismu. Izraelská společnost je popisována výrazně negativně, jako rasistická, militaristická, xenofobní, násilná. Komentář využívá řadu tradičních antisemitských stereotypů – především obrazu židů-lichvářů a finančníků nebo židů jako strůjců antisemitismu. V dokumentu se objevují i některé pravdivé informace – například o „izraelizaci“ Jeruzaléma – tedy násilném vyhánění Arabů ze zabraných jeruzalémských čtvrtí, ovšem jako celek je komentář velmi manipulativní. Složitá problematika arabsko-izraelských vztahů je redukována na izraelský agresivní imperialismus, kterému se prý okolní arabské státy jen brání. V moři radikální dezinformace tak zanikají i ojedinělé relevantní informace. V období studené války a bipolárního soupeření ovšem používala podobný typ dezinformace i média na Západě. Z formálního hlediska je celý pořad složen z archivních filmových materiálů ilustrujících mluvené slovo.
Navržená práce s dokumentem spočívá především v kritické práci s argumenty, které obsahuje. Žáci mohou konfrontovat jednostranná a zjednodušená tvrzení s otevřenými zdroji: informacemi obsaženými na webu a v odborné literatuře. Následně se mohou zamýšlet nad důvody těchto manipulací. Kritická práce s obrazem historické skutečnosti přispívá k jejich schopnosti vnímat mediální i jiné manipulace. Mohou si tak uvědomit, že každý příběh je nahlížen z více perspektiv. Navíc se seznamují s problematikou arabsko-izraelských sporů, které už dávno přesáhly rámec regionu a staly se jednou z platforem ideových a ideologických střetů především na evropské scéně.